Můj první pekelný stroj Jawa Betka

Všechno to začalo celkem nevinně. Když pominu dětství, tak ten pravý začátek „motorkáře“ nastal v roce 2014. Je to sice krátká doba, ale i během tak krátké doby se může stát spousta věcí. Nakonec život dokážeme změnit za určitých okolností i během jednoho dne.

V únoru 2014 jsem si zakoupil stroj, který mne na první pohled zaujal. Byla to Jawa Betka. Je to vlastně nová generace známé Babety. Motor Betky je vzduchem chlazený čtyřtakt o výkonu 2,6kW, má jeden válec, čtyři rychlostní stupně, elektrický startér a zároveň nožní startovací páku, a po malinkých úpravách dosáhla rychlosti až 70km/h.

Tento úžasný stroj jsem využíval k dopravě do práce a na ryby. Motorka potřebovala hlavně dobře zajet a popravdě se svojí váhou byly jisté obavy, jak dlouho vydrží.

Jakmile proběhla první garanční prohlídka, samotný prodejce navrhl malou úpravu, aby motorka měla vyšší výkon, se kterou nešlo jinak, než souhlasit. Tato úprava spočívala ve výměně jednoho kolínka s odlišným vnitřním průměrem, než je originální. Motorka se stala o trochu živější a získala i zvýšení maximální rychlosti na oněch 70km/h. Samozřejmě existují různé sady, které zvýší výkon ještě víc, ale do toho bych už nešel. I tak jsem občas v zatáčkách brnknul stojanem o asfalt a nebylo to nic příjemného ani v těch nižších rychlostech.

Začal jsem podnikat krátké výpravy po okolí domoviny. Prožíval jsem krásné pocity dobrodruha, které mě vrátily do dob dávno minulých, kdy jako tremp jsem jezdíval s partou lidí do lesů v okolí Prostějova. Nejkrásnější pocity vyvolával už jen pozdrav jiného motorkáře na daleko silnějším stroji. Já se opravdu cítil jako pravý motorkář a někdo mi řekl:

„Není vůbec důležité, na čem jezdíš, důležité je, jak se cítíš. A jestli se cítíš jako motorkář, tak jsi motorkář!“

Cesty se stávaly každou vyjížďkou delší a delší a já tak prožíval malá dobrodružství, na která jsem se vždycky moc těšil. Probudila se ve mně touha po poznání a tak jsem začal plánovat, že bych mohl vyjet na delší takovou vyjížďku, třeba na celý víkend s přespáním někde pod stanem v kempu nebo jen tak ve volné přírodě. Jak se říká na divoko. Bohužel k takové vyjížďce z objektivních důvodů nikdy nedošlo, ale zatoužil jsem po silnějším stroji. Nebyly tu ambice mít hned něco převratného, ale určitě se o kousek posunout. Nakonec Betku dostal syn k narozeninám a já se začal pořádně rozhlížet po jiném stroji. Ale o tom, až v dalším příspěvku.

 -  ALADAR  -