Bajkerka co má ráda "prdelky"

Při návratu z motorkářského srazu TDM fóra, jsem si domluvil reportáž s bajkerkou a správkyní FB skupiny „Bajkeři.cz“ Alicí Kozlovou. Když jsem Alici oslovil, zda bych s ní mohl udělat reportáž, obával jsem se její reakce, ale úlevou mi byla rychlá a kladná odpověď. Domluva zněla stručně: „V neděli v pravé poledne u benzinky ve Velké Bíteši“.

Nadešel den „D“ a v hlavě se mi rodil plán, jak tuto holku uvolnit, abych získal potřebné informace, a zároveň netlačil na pilu. Chtěl jsem dojet na místo určení v předstihu, udělat fotku jak přijíždí, a nakonec ji pozvat na kávu, abych navodil příjemnější atmosféru. Jak už to ale bývá, všechno bylo úplně jinak. Alča dojela k benzince mnohem dřív než já a přes mé protesty koupila kávu ona mně. Do teď nevím, kdo tu úžasnou atmosféru vlastně vyvolal.

Strávili jsme spolu dvě hodiny příjemného povídání, v trávě u benzinky, o věcech všedních i nevšedních, o rodinách, motorkách a internetových stránkách, které spravuje nebo je jejich členem. Alice na mě působila velice příjemným, uvolněným a energickým dojmem. Na první pohled drsná motorkářka (možná díky tetování a krátkým střihem vlasů), ale stačilo pár vět, abych zjistil, že ta holka je inteligentní, pohodová, citlivá a hlavně upřímně kamarádská. Vypadalo to, jako bychom se znali už několik let, a proto mohl být náš rozhovor zcela neformální a uvolněný. Navíc ve mně zanechal velice příjemné pocity.

Nejprve bych se tě rád zeptal na několik otázek, ohledně tebe jako bajkerky a pak přešel i na jiná témata, souhlasíš?

Alice: Určitě. Ptej se (úsměv), ráda Ti odpovím.

Jak dlouho jezdíš na motorce?

Alice: Už od dětských let jsem. Začínala jsem klasicky na „kozím dechu“, pionýru nebo Simsonu, že jo. Sice ty motorky nebyly moje, ale vždycky jsem spíš kamarádila s klukama, možná proto si o mně někteří myslí, že jsem „babochlap“, a ti kluci mě k tomu ježdění tak nějak vedli. (smích) Ale k pořádným motorkám jsem se dostala díky tátovi. Táta byl vždycky velký nadšenec pro motorky. Dokonce u nás bylo málem rozvodové řízení, když řekl, že si k autu udělám papíry i na mašinu. (smích) Ale opravdu aktivně jezdím dva roky. To víš, děti byly malý, a tak dřív to nešlo. 

To chápu, že přednější je rodina. Taky jsem si koupil motorku až na „stará kolena“. A kolik jsi měla motocyklů, když nebudeme počítat slabší kubaturu?

Alice: Tak tahle.... (zadívala se směrem ke svému stroji)...tahle je třetí, když nebudu počítat skútr. Pokud chceš, tak to povím popořadě. První byla Honda CB 500. Nalítala jsem na ni asi 3000 km a dala jsem ji raději pryč, protože jsem se jí bála. Hele, já mám krátký nohy a nedosáhla jsem na zem. Byla to pro mě hotová katastrofa. Jednou jsme byli na poletu v Adršpachu a já tehdy zůstala stát na nájezdu na hlavní cestu, a jak jsem nedosáhla nohama na zem, tak se mi motorka převážila na stranu. Kdyby tehdy za mnou nestál můj manžel, tak ji určitě položím. Řekla jsem si, že na tomhle jezdit nebudu a tak šla z domu. No, a pak jsem přesedlala na skútr Piaggio evo 500. Byl to spíše dopravní prostředek k přesunu do práce a zpět. (smích) Dále jsem měla „Bulíka“ (Suzuki Boulevard 800), a to byla úžasná mašina. Sice těžká, a taky bylo těžký ji udržet, ale díky tomu, že má nízko těžiště, tak i pro ženskou v pohodě. Dnes jezdím na Suzuki GSR 600. Říkám ji Ďábel. Můj životní sen je mít B – kinga a tenhle můj Ďábel je malý king (ukazuje opět ke své mašině). Je to king pro baby, ale i tak je trochu upravený. Mám ho snížený a taky mám tam jiné sedlo, abych z toho dosáhla na zem. To víš, musím mít jistotu, že to někde nepoložím, když zastavím. (smích)

A teď bych přešel na téma internet. Nemohl jsem si nevšimnout, že jsi správcem facebookové skupiny „Bajkeři.cz“. Jak ses k tomu dostala? Přeci jen pro „obyčejný svět“ je to trochu nestandardní, aby svět motorkářů spravovala žena.

Alice: Hele, my jsme vlastně byli s Petrem Šuranským, a taky většinou těch lidí co tam jsou, na klasických motorkářích, že jo. Tehdy tam dělalo správce asi 6 lidí, a taky já - jako jediná ženská. Jenže tam vznikl jakýsi rozpor, ke kterému se nechci vracet a ani už moc vyjadřovat, ale pro malou představu to bylo nepříjemný hlavně vůči holkám. Nakonec se to tam vyhrotilo natolik, že jsme přešli z této skupiny do jiné, ale už si nepamatuji její přesný název. Vím jen „Motorkáři – něco“, nevím co (smích). Ta skupina ačkoli měla přes 2000 členů, byla svým způsobem mrtvá. Prostě ten správce na to neměl tolik času, a tak jsem se s ním domluvila, že bych mu s tím pomohla. No a tak to nějak vlastně začalo a zůstalo mi i to správcovství.

Je něco, co Ti tam vadí, nebo s čím nějakým způsobem bojuješ? Prostě něco, o čem víš, že by to tam nemělo být nebo by se mělo změnit?

Alice: Co mě teď momentálně trápí, je nahlašování příspěvků. V poslední době se to hodně rozmohlo a lidi jsou zbytečně a nesmyslně blokovaní za úplně neškodné příspěvky. Nevím, jestli to někdo nahlašuje nebo je to hlídaný nějakým programem facebooku.

Přesně vím, o čem mluvíš. Já osobně mám stejnou zkušenost ve skupině „Prostějov bez cenzury“. To v jednu chvíli bylo pořád a snad nebylo člověka, který by nebyl za něco blokován či lustrován. Tehdy jsem tam dal jeden obrázek, který někdo nahlásil jako nahotu a přitom tam nikdo nahý nebyl.

Alice: Víš, pokud někdo nahlásí nějaký příspěvek mně, jako správci stránek, tak se mi taky ukáže, kdo to nahlásil. Většina lidí už ví, že pokud mi někdo takto něco nahlásí, tak jej nekompromisně vyrazím. Prostě nechci žádnou cenzuru. Pravda, je tam spousta věcí, které mi nejsou po chuti. Například nesnáším záběry na dopravní nehody – opravdu to dost blbě nesu. Jsem povoláním zdravotní sestra, a taky jsem jezdila s RZP, a viděla dost nepříjemných věcí. Tak prostě tyto příspěvky přecházím a nedívám se na ně. Někoho to třeba zajímá nebo si z toho vezme ponaučení, ale já v tom mám jasno.

Jsou nějaká pravidla, pokud se někdo chce dostat do skupiny „Bajkeři.cz“? Nebo tam může každý, kdo požádá o přijetí?

Alice: Hele, já než někoho přijmu do skupiny, tak mu nejprve prolustruji profil. Jsou tam takové ty „Barbíny“, které jsou na motorkáře, ale pokud člověk nemá nějakou spojitost s motorkami, tak ho prostě nepřijmu. Každý z nás (myslí motorkáře) je svým způsobem postižený a má alespoň jednu fotku motorky na svém profilu. Nebo taky kontroluji, jestli mají v přátelích někoho z naší skupiny a taky ověřuji info od lidí co ve skupině už jsou. Navíc se tam hlásí strašně moc dětí ze základních škol, ale děti tam určitě nemají co dělat. Už jen protože to není cenzurované a objevují se tam různé fotky a komentáře, které rozhodně pro děti nejsou.

Jak dlouho děláš správcovství na „Bajkerech“?

Alice: Asi půl nebo tři čtvrtě roku. Ono jsou to vlastně nové stránky, jak už jsem řekla, na Motorkářích. Abych to upřesnila, nejedná se o web Motorkáři.cz, mám na mysli facebookové stránky.

Ale webové stránky Motorkáři.cz využíváš taky, ne?

Alice: Určitě ano, tyto stránky snad využívá každý motorkář. Když člověk něco hledá, tak je to taková jistota, že to co potřebuje, najde určitě tam. Občas mě mrzí, když někdo na Bajkerech potřebuje poradit, tak ti lidi poradit nechtějí, a nebo si z něho dělají srandu. Ale to je věc názoru. Je pravda, a kolikrát mi to tak připadne, že jsou lidi spíš shnilí něco vyhledat na netu a raději se ptají rovnou. Já sama, když něco potřebuji, tak nejprve použiju vyhledávač, a když to nemůžu najít nebo něčemu nerozumím, tak teprve pak se zeptám dál.

To znám. Taky na stránkách, kde působím, se stane, že se někdo zeptá na odjezdy vlaků. To kolikrát nevíš, zda si ten člověk dělá legraci nebo jestli to myslí vážně. Ale abych neutíkal od tématu, tak musím říct, že jste na Bajkerech skvělá parta. Líbí se mi, jak se tam každé ráno objeví příspěvky, kde si vzájemně popřejete krásný den, či dobrou noc.

Alice: Víš, pro mě je to takový rituál. Vstávám ráno vždy jako první, a tak tam ten pozdrav dám. Je pravda, že jsem dávala i na dobrou noc, ale pak jsem vypla PC a neodpovědět na přání, když mi někdo popřeje dobrou noc, to mi připadalo blbí.

Podle příspěvků, které se na Bajkerech objevují, tak pořádáte i různé akce. Dokonce jste patroni postižené holčičky, co mi o tom řekneš?

Alice: Na Bajkerech je opravdu velká škála akcí, které jsou veřejné a vždy nějakým způsobem něco nebo někoho podporujeme. Zmínil jsi například tu holčičku. Jmenuje se Lucinka Dvořáková a má DMO (dětskou mozkovou obrnu). Musím říct, že je to neskutečně statečný človíček. Občas si říkám, jak by bylo na tom světě krásně, kdyby byly všichni takoví bojovníci, jako je ona. Málokdo ovšem ví, že její patroni jsou především „Blaničtí rytíři“

Kdo jsou Blaničtí rytíři? Samozřejmě znám z historie, ale tohle asi nebude to, co si myslím.

Alice: Blaničtí rytíři (také BR) jsou skupina lidí, která má svůj vyhraněný názor na společnost, především v otázce islámu. Mají také svoje webové stránky. (www.blanicti-rytiri.com). BR pořádají různé akce a protesty proti islámu nenásilnou formou, kolikrát i humornou, kde místo koní je dopravním prostředkem motorka. Nedávno v Teplicích proběhla akce s názvem „Humorem proti ideologii“, ale ačkoliv je protest úsměvný, je myšlen zcela vážně. Blaničtí rytíři se také věnují, jako je tomu i v případě Lucinky - charitě.

Vidíš, teď mě napadlo, že 25. 6. 2016 v 18:00 bude v Biskupicích u Jevíčka Koncert pro Lucinku, kde ji můžeš potkat i s její skvělou maminkou. Veškeré informace o této akci jsou právě na stránkách Blanických rytířů a nejdeš tam i to, o čem tato skupina je a co dělá.

Vrátím se však ke skupině Bajkerů, kolik má skupina členů?

Alice: Mám pocit, že asi 3 600, ale každým dnem se to mění. Spíše to má vzestupnou tendenci. Většina lidí jsou zároveň členy skupin Motorkáři nebo Motorkáři - Howada. Já sama jsem ve všech skupinách, a tak si všímám, že se všude objevují stejné příspěvky od stejných lidí. (smích) Ale myslím si, že je to dobře, že to tak má být. Když potřebuješ pomoct, tak to hodíš na všechny tři skupiny, pak si jen uděláš průřez toho, co tě zajímá, a vždy si z toho něco vybereš.

To dělám taky. Vždy stejný příspěvek dám všude tam, kde sám figuruji. (smích)

Alice: No a to si vem, že jsem „jenom“ ženská. Mám motorku, tradáááá…. Ono je to hezký, jezdí to, ale pokud se o to baba nezajímá sama a má doma chlapa, který ji dělá servisáka – OK. Já ale chci vědět, jak se čistí řetěz, jak vyměním olej, jak a na kolik nafoukat kola nebo když mi to po cestě někde zdechne, co s tím mám vůbec dělat, že jo. Musím však říct, ať jsou to lidi na Howadech, Motorkářích či Bajkerech – když si nevíš rady, tak ti aspoň poradí, kde to můžeš najít, co s tím můžeš dělat, nebo ti přímo někoho doporučí. To je pro mě styčné, protože já si to sice dokážu najít na netu, ale kolikrát je to tam napsané tak složitě, že to prostě nepochopím.

Opět vím, o čem mluvíš. V návodu to bývá napsané složitě a kolikrát příliš odborně pro normálního uživatele. Vůbec nejlepší metoda je, když máš někoho zkušeného za zády. Prostě někoho, kdo ti napoví, co musíš povolit, vyměnit nebo čeho se musíš vyvarovat.

Alice: Přesně tak. A to jsi chlap, u kterého se předpokládá, že to zvládneš levou zadní a máš od narození technické nadání (smích), ale pro mě je tam milion šroubků. Taky jsem se ptala, jak vypustím a vyměním olej, a mám doma i návod, jenomže já v tom návodu neumím listovat. Trvá mi to šíleně dlouho, než něco najdu, tak se raději zeptám a nechám si to ukázat, jak se co dělá. Jak už víš a znáš nebo to vyzkoušíš sám, tak podruhé už to děláš zcela automaticky.

Jaké jsou momentálně styčné akce Bajkerů?

Alice: Tak to sám vidíš, co tam visí. (úsměv) Bude velká akce – samotný sraz Bajkerů. Sraz se bude konat v termínu 12. - 14. 8. 2016 v Řepníkách v hospůdce u Vlastičky

A bude ten sraz tematický nebo „jen“, že se sejde skupina motorkářů?

Alice: Ne že by nebyl čas na nějaké téma, to bych kecala, ale první co bych chtěla, tak aby se ti lidi mezi sebou vzájemně poznali. Já díky srazům, na které jezdím, tak spousty motorkářů znám osobně, ale je jich tam stále dost, kteří na srazy nejezdí, a přitom bych je ráda poznala. Tímto tedy všechny bajkery zvu, aby přijeli, aby přijelo co nejvíce lidí a motorek.

To ti ještě musím říct… (nadšený výraz)…minulý rok jsem byla na srazu v Mikulčicích – na „Motonáletu“, a vůbec jsem nevěděla, co od toho mám očekávat. Byl to můj vůbec první sraz. Více než 90% „obyčejných“ lidí si myslí: přijedou motorkáři, všichni se navzájem spolu vyspí, opijí se, zafetují a pak jedou pryč a zanechají po sobě bordel. Víš sám, že tomu tak vůbec není. Není to pravda. Já byla opravdu příjemně překvapená. Pravda, bylo tam něco kolem 3000, byl to takový malý festival trvající od pátku do neděle. Miluji hudební skupinu Arakain, a jela jsem tam hlavně kvůli nim. Nakonec jsem byla v šoku, jaký skupiny hrají pro motorkáře. Bylo to fakt super. Nejvíce se mi líbilo, že tam dojedeš a každý se k tobě chová, jakoby tě znal odjakživa a nemá s tebou problém se bavit o čemkoliv. A to je úžasný.

Přesně, tohle se mi na tom taky líbí. Přijel jsem na sraz poprvé, chlapi se objali a s holkami políbili na tváře. Přivítání jako staří známí, kteří se dlouho neviděli. Pak se všichni dají do řeči, rozebírají zážitky, o kterých sice nic nevíš a kolikrát nemáš tušení, o čem vlastně hovoří, ale ten pocit, že ti mají co sdělit je úžasný. Prostě tě ihned mezi sebe přijmou a pak se těžko z takového srazu odjíždí. Loučení je nejhorší, ale na druhou stranu se zase těšíš, až ty lidi opět uvidíš.

Alice: Víš, já ve svém věku už mám problém s „obyčejnými“ lidmi. V dnešní době je mezi nimi příliš mnoho zloby. Závist, pomluvy, ješitnost…., a to já nemám ráda. U motorkáře se mi nikdy nestalo, že by ti nevpálil pravdu přímo do ksichtu. Kolikrát tě tituluje šílenými slovy, ale za 5 minut dojde a baví se s tebou, jakoby se vůbec nic nestalo. Hrozně si u těch lidí vážím, že se vůbec z ničím nemažou, prostě buď to vezmeš jak to je, nebo jsi uražená pipina a pojedeš odtud pryč. Případně se začneš ptát, proč tomu tak je. Já mám úžasný vztah s Petrem Šuranským. Tomu se nebojím nic říct. Kolikrát se navzájem pošleme doslova do prdele, ale normálně spolu pořád fungujeme. Absolutně žádný problém. On třeba řekne, že jsem kráva a já na to se zeptám, co jsem zase udělala špatně? A on mi to řekne, ale nechce vědět, zda je to špatně či není. On jen chce, abych o tom přemýšlela, nic víc. Já zjistila, že kolikrát to vidím z jiného pohledu než On, a musím se přiznat, že ten jeho pohled bývá v podstatě správnější. Nemám problém to přiznat.

Ještě se musím zeptat, protože mi to nedá, jaký máš názor na přítomnost ženských na motorkářských srazech?

Alice: Stojím si za tím, že bajkerky jsou jiné baby. To je fakt. Já neříkám, že to jsou ženské s koulema, protože jezdí na mašinách, jsou to baby, které nejsou zlatokopky. Je jim jedno, jestli na srazu budou spát venku, ve stanu nebo v ubytovně. Neřeší, jestli ten den půjdou či nepůjdou do sprchy, nepotřebují mít nalepené řasy nehty nebo vytuněné pětky kozy a jsem vděčná, že i já se mohla mezi motorkáře dostat. Ale abych byla upřímná, jsou i takové, co jezdí jen proto, že je to zajímavý a dobře to vypadá, ale nemají vůbec srdce pro motorky.

Teď mě napadlo, kde vzniklo legendární oslovení „prdelky“? Denně na Bajkery dáváš nějaký příspěvek, kde pozdravíš a oslovíš všechny „prdelky“, jak to tedy je?

Alice: To vzniklo s Lukášem Komančem Petruškou. Hele, já jsem ulítlá na prdelky na motorkách (smích), prostě na zadky, na laufy, a on měl období, kdy mi to tam jakože servíroval a ještě tam měl borce na streetech. Zcela upřímně, na chlapech co mě zaujme jako první - je prdel (smích) Ale obráceně, chlap se babě většinou dívá na kozy a pak že prý do očí (smích)

Jo tak, když se podívám na tu svoji, tak to i chápu (smích), ale jinak se taky říká, že nahý chlap je směšný

Alice: Nemyslím si to. Hele podívej se, vidíš, jak to vypadá krásně, když vidíš motorku zezadu? (ukáže na svůj stroj zaparkovaný kousek od nás) Ta prdelka motorky, pak vidíš ty laufy a papuče, to je prostě něco neskutečnýho. Jsou to prostě jak chlapské prdelky, tak prdelka na motorce.

O čem se na Bajkerech píše nejčastěji? Něco jako věčné téma, teda kromě toho, že se tam kritizují, popisují nebo obdivují ženská ústrojí a přednosti nebo k čemu je středa?

Alice: Tak to víš, je tam asi 70% chlapů, tak co by jiného mohli řešit jinýho než ženský a jejich přednosti? (smích) To k tomu prostě patří, buďme realisti. U chlapů stačí brknout na strunu a je to hned. Já dala na Motorkáře zajímavý příspěvek, a docela jsem se divila, s jakým se to setkalo „ohlasem“. Byla to taková tabulka, která udávala, při jaké poloze v sexu shodíš nejvíce kalorií. Tam ti vznikla taková nehorázná reakce, že se mi začal plnit Messenger pánskými přirozeními, a řeknu ti, že jsem z toho byla na nervy. Oni si říkají, je to motorkářka a asi by toho měla snést víc než jiní, ale takové perverznosti já rozhodně nemusím. Tak jsem tam hodila ještě jeden příspěvek, kde jsem vyzvala všechny, že pokud mi přijde do zprávy ještě jeden pohlavní úd, tak to zveřejním i se jménem dotyčného. A od té doby jsem měla pokoj. (smích) Jo, našli se někteří vtipálci, co napsali „tak to sem hoď, ukaž nám je….. (smích), ale nemám chuť někomu škodit. Jen prostě upozorním, a pokud se to nechytne, tak to udělám, protože jsem varovala.

Když jsi tuto aféru zvládla celkem v klidu a s nadhledem, je něco, co by tě zvedlo ze židle?

Alice: Mně dokáže naštvat, oslovení „holčičko“ nebo „kotě“. Když ti někdo napíše nebo řekne „holčičko“, tak to mi vyzní, jako že jsem úplná kráva. 

Já sám občas používám oslovení „kočeno“, ale neznamená to, že se mi ta holka musí vždy líbit. Prostě to beru jako normální oslovení. 

Alice: Tak „kočeno“ mi nevadí, ale „kotě“ je u nás hodně spojený s oslovením pro štětky. Je mi celkem jedno, co si kdo o mně bude myslet, ale vždy se ozvu a dám najevo, že se mi to prostě nelíbí. Vyzvu jej, aby to zkusil jinak (odzbrojující úsměv) Jsem docela ofrklá, a ti chlapi to berou. Když mě pošlou někam, já je tam bez váhání pošlu taky, popřípadě do míst podobných či nedalekých. (smích)

A co máš v plánu do budoucna, je nějaká vize nebo plány? Nebo sebepropagace či propagace stránek?

Alice: Já nejsem člověk, který by se potřeboval zviditelňovat. To ty jsi mne oslovil. (smích) Vize by byla. Prostě priorita číslo jedna je pro mě uskutečnit ten sraz, aby se ty lidi setkali a seznámili. Jediné co nechci, tak mít s tím velké starosti. Rozhodně to není o tom, abych se starala o někoho od A po Z. Nemám na to čas, nervy a už vůbec ne finance. Ono vůbec pořádat sraz je hodně nevděčné. Vždy se najde rejpal, který bude tvrdit něco negativního. Lidi by si měli spíše vážit toho, že se vůbec něco děje, protože jinak každý sedí u počítače, kliká na myš nebo píše hovadiny na FB. To může dělat v zimě. (smích)

Ali, děkuji moc za tvůj čas. Pro mě byl tento rozhovor opravdu ctí a jsem moc rád, že jsem tě mohl poznat. Přeji Ti, aby se splnilo vše, co máš v plánu a najela na mašině spoustu kilometrů kolama dolů.

-ALADAR-