Do svých reportáží jsem musel chtě-nechtě zařadit i svého kamaráda Toma Jindru. Je to velmi zajímavý a zcestovalý člověk, od kterého čerpám inspiraci a hlavně zkušenosti ke svým cestám. Nyní ho představím i vám.
Jak dlouho vlastně jezdíš?
Jako dítě jsem jezdil plochou dráhu za Svazarm, jenže padnul režim a poté se rozpadl i oddíl. Pak dlouho, dlouho nic, prostě žádná motorka. Ani Pionýr. Najednou mi bylo 27 a objevila se jedna pěkná zrzavá baba s motorkou z Valašského Meziříčí. Mně se líbilo, jak si jezdí, jak cestuje, tak jsem si řek: „Já chci motorku!“ Ona na to: „Jo, jo, kecy!“ Za dva měsíce jsem jí poslal SMS ve znění: „Mám řidičák, jedu si pro motorku“. No a takhle jsem začal jezdit.
Kolik si vystřídal motorek?
Tak první byla padesátka plochodrážka, ale to nebylo ono, chtěl jsem jezdit motokros. Po dlouhé době jsem si pořídil Jawu 350 bez papírů na lítání po polích. Zase dlouho nic a pak Kristýnu – Yamahu XJ 600 naháče, a teď mám Terezku – Yamahu TDM 850.
Proč ta holčičí jména?
Chtěl jsem tak pojmenovat dcery. Dcery nejsou, pojmenoval jsem motorky.
Máš přehled, kolik jsi za dobu, co jezdíš po světě, najel kilometrů?
Je to v řádu desetitisíců, ale jsou borci, kteří mají najeto mnohem víc než já. Když jsem koupil Kristýnu, měla najeto 30.000 km a když jsem ji prodával, měla 70.000 km. Terezka měla 40.000 km a teď má 60.000 km. Takže jen na těch jsem ujel 60.000 km, ale kolik mám nacestováno, to fakt netuším.
Kde jsi všude byl?
Noooo, projel jsem střední Evropu cca 16 nebo 17 států. Hele, je to nalepený na kufrech, tak si to spočítej.
Kde jsi byl nejdál?
Když to vezmu podle toho, kudy jsem jel, tak z Budějc do Švédska a když jsem se vracel, tak jsem to vzal „zkratkou“ přes Holandsko a Belgii. Nebo v loni jsem byl s mojí drahou polovičkou Jiťou v Bulharsku, ale také 200 km od Moldavsko-Ukrajinsko-Rumunských hranic a 200 kiláků od Černýho moře.
Na jak dlouho plánuješ svoje cesty?
Většinou na 14 dní. Beru to jako dovolenou a týden je opravdu málo. Člověk je pak otrok. To jen jedeš, jedeš a jedeš. Když jsem byl v Rumunsku poprvé, tak 500 kiláků denně. V 7 hodin se probudíš, ne je tam vlastně posun, tak jinak. Probudíš se v osm, najíš se, v devět na to sedneš a jedeš. V sedm z toho slezeš, hladový, protože celou dobu nejíš, protože chceš jet co nejdál.
A co zážitky z cest? Je mi jasné, že jich bude moc, tak co třeba ten nejhorší?
Nejhorší zážitek jsou Chorvati. Příroda je krásná, ale Chorvaty nemám rád, protože to jsou šmejdi, kteří jdou jen po penězích. Ale ty slova by se asi nedala zveřejnit, jak je nazývám.
Něco, co se dá zveřejnit, nemáš?
Tak dobře. V roce 2013 jsem jel do Rumunska přes Maďarsko, nějakých 600 – 700 km. První den u hranic se Srbskem, jsem si řek, že to dneska už zapíchnu. Vedle silnice byla něco jako polní cesta, tak jsem tam vjel. Oni ti Maďaři do toho sypou říční písek nebo co, aby tam nejezdily osobáky, jak jsem pochopil. A ono se to začalo kroutit na té motorce, tak si říkám, že dál už to nedám, že si nechci rozbít hubu. Otočil jsem to a jel zpátky. Asi 200 metrů před asfaltkou mi podjelo přední kolo a motorka lehla. Jenže já tam strčil nohu, a jak jsem spadl, měl jsem ji špičkou dozadu. Nikde nikdo, tak jsem tam ležel se slzami v očích od bolesti. Nějakým způsobem jsem se z toho vyhrabal, po jedné noze, a postavil jsem motorku na stojan, viď. Koukám, motorka asi dobrý, jen nevím, jestli to nemám zlámaný. Postavil jsem se na obě, udělal dřep, trošku jsem tomu odlehčil na pravou pak na levou, tak si říkám, že zlomený to není. Popojel jsem k rybníku, tam namočil šátek, roztočil ho, abych to vychladil – vyfoukal a zavázal nohu. Pak vlezu do spacáku a zjistím že má rozbitý zip. Tak ho v noci ještě látám a kolem páté, když nakonec skoro zaberu tou bolestí, tak přijde liška a funí ti kolem spacáku, jak spím pod širákem. Hledala potvora, co by sežrala. Ráno jsem napsal domů, že jedu dál. Celou dobu jsem řadil patou a tekly mi při tom slzy bolestí. Dojel jsem do Srbska. V Srbsku jsem dostal žihadlo do krku, ale to bylo ještě v pohodě a až v Rumunsku mě srazilo auto u pumpy.
Cože?
To jako nabereš benzín, viď, vyjíždíš od pumpy, stojíš před výjezdem s tou motorkou, mezi stojany přijede Passat a borec zařadí zpátečku. Si říkám: „si dělá prdel?“, houknu a On ještě přidá. Práásk, borec mi najede prdelí na Terezu a už zase ležím pod motorkou. Vylezu, Passat nacouvaný na motorce a říkám si: „řídítka v háji, šavle v háji, tak to jsem zvědavý, co s tím budu dělat 1000 kiláků od baráku, viď. Borec s autem popojel, společně jsme postavili Terezku, přes brzdu s ní zahoupu a říkám: „ty vole…, šavle jdou“, koukám a řídítka taky dobrý. Odnesl to blinkr a zlomený blatník. Tak borcovi říkám: „dej mi 50 euro nebo voláme policajty!“, myslím, že jsem měl zavolat policajty – to bych ještě na tom vydělal. Chlap zvedl telefon, někam zavolal a řekl mi, že mě neviděl. Prý „promiň“. Asi za 15 min přijel Mercedes z okýnka vystrčených 50 euro se slovy „sorry“, borec sedl do auta a mastil pryč.
Když se daří, tak se daří, že?
To nebylo vše. Za dva dny jsem zase spadl. To jsem jel k bahenním sopkám v Rumunsku. Byla tam cedule, co k nim směřovala. Tak vyjedu nahoru na kopec a říkám si, že dolů to pojede hodně blbě. Nahoře jsem se bavil s jedním Polákem a měl z toho srandu. Jel jsem po takový louce a uprostřed, jak máš vyjetý koleje od aut, tak uprostřed od vody vymletý půlmetrový rigol. Jedu dolů, přibržďuji přední a pak i zadní a říkám si: „ty vole to se rozjíždí“. Pak už jsem stál jenom na zadní brzdě a nakonec upadla. Samozřejmě kolama na horu. Zvedl jsem Terezku, zmáčknul přední brzdu, ale zase se mi rozběhla a nakonec spadla. Tak jsem si sedl na kufr a čekal. Přijel ten Polák a prý, že mi pomůže. Společně jsme ji postavili, On objal vzadu kufr a už cupital půl km dolů semnou z kopce.
To jsi měl smolný „výlet“, a co nějaký veselý zážitek?
Bulharsko! Přijel klučina z facebooku co si spolu 4 roky píšeme a jak vylezu z hotelu, ozve se: „Čau Tome!“ Koukám…, v životě jsme se neviděli naživo, jenom jsme si psali a ani nevěděl, že přijedu do Bulharska. Prostě neskutečně náhodné setkání.
Nebo s Polákem. V Rumunsku jsem potkal jednoho Poláka. Taky byl na cestách. Dali jsme se do řeči a hledali asi 2 hodiny nějaký kemp, kde bychom přespali. Oba GPS, různý průvodce a kemp nikde. Jak tak stojíme na silnici, přijde stará bába a diví se: „Kempy? Tak ty vloni tady všechny zrušili a teď tu každý spí na černo“. Říkám: „Hmmm a co sprcha nebo pivo tady někde?“ Tak nás bába odtáhla domů, vzala si prachy a dovedla do jednoho pokoje. Jedna postýlka, druhá postýlka – říkáme „Dobrý, jdeme to zapít“. Šli jsme do města, popili a jak jsme přišli zpět, nestačili jsme se divit. Naše věci přeházený v jiným pokoji a jako bonus s manželskou postelí. Ptám se: „Rafao, jseš gay?“ On že není a zeptal se stejnou otázkou. Taky říkám, že nejsem. Tak mi na to řek: „To je dobrý Tomek, budeme spát na jedné posteli, jak dva buzeranti.“ Ráno jsme vyjeli do města na snídani. Jedeme přes město na motorkách, já jedu za Rafaem, a tak si říkám: „Ty vole, mám takový pocit, že mi něco chybí.“ Jak přijedeme k té restauraci v centru města, slezu z Terezky a zjišťuji, že nemám helmu. Ještě trojku v žílách, bez helmy a ten Polák říká: „Tomek…, vy motorkáři z Čech jste fakt tvrďáci,“ a aby byl taky tvrďák, tak si helmu sundal taky. Tak jsme jezdili oba bez helmy v Rumunsku přes město a naštěstí bez úhony.
Jak dlouho se připravuješ na cesty?
Pozvolna, záleží na tom, kam chceš jet. Jinak jezdím, poslouchám motorku, udělám nějakou údržbu, prostříkám kontakty, něco rozeberu….. A chystání? Nooo…., jednou večer jsem došel napitý domů, sbalil věci, že ráno vyjedu a ráno jsem vyjel.
Dobře, a mimo běžnou údržbu?
Jo tááák, občas Terezku umyju.
A co nějaké informace o cestě kam chceš jet?
Tak info kudy nebo kam jet neřeším. Prostě sednu a jedu. V Estonsku, tam je obec Kunda, kam Češi moc rádi jezdí. Už jen z důvodu, že můžou říct: „Byl jsem v Kundě“. V Chorvatsku jedeme, říkám: „Přespíme tady v tomto kempu,“ a strávíme tam třeba dvě noci. Prostě, nemáme pevně danou cestu. A když potřebujeme zrychlit přesun, tak jedeme po dálnici. Řeknu si, že v Rumunsku chci do Svaté Heleny, tak tam jedu. Tam jsme jednou byli na takovém ostrově a zapíchli to tam na tři dny. Zajímavé je, když vidíš, jak se to postupně všechno mění. Když jsem byl v Rumunsku prvně, tak tam byly silnice rozbitý a kolem pobíhali divocí psi. Když podruhé, tak se tam objevily i odpadkový koše u silnice nebo kontejner, který byl do dvou metrů zaházený odpadkama. A těch psů, tam nebylo už tolik. No a potřetí, to se zdálo být celé civilizované. Psy už nevidíš a odpadky poměrně uklizený. To je hlavně na jihu. Ale jinak nádherný dálnice. Jedeš 30 kiláků a nepotkáš auto, protože mají drahý dálnice. Nevidíš tam žádný billboard, benzinku, prostě nic. Jen krásná čistá rovná dálnice.
Tak jinak, máš nějaký důvod, proč zrovna tam do toho místa jet?
Tak do Švédska jsem jel, protože jsem poslouchal metal a navíc mám rád Vikingy. Nebo v Dánsku je legoland a já to chtěl vidět. Tak jsem tam jel. Nemusí však být vždycky důvod někam jet.
Jezdíš sám nebo s batůžkem?
Jezdíš sám nebo s batůžkem?
Většinou a nejvíc jsem najezdil sám. Poslední léta jezdím s moji drahou polovičkou Jiťou.
Jsi v nějakém motorkářském klubu?
Nemám potřebu někomu vařit kafe, abych dostal nějakou vyšší šajbu. Občas se musím smát, když tady ti registrovaní někam přijedou a obhlíží motorku. Říkají: „Hmmmm, ty máš doplňky za 12 000 korun, ale to je málo.“ Na to nemám nervy.
Co bys doporučil začínajícím cestovatelům?
Jezdit, jezdit a jezdit. Ta zrzka, jak jsem s ní začínal, měla názor, který sdílím: „Jestli mám za léto najet 10000 kilometrů po republice dokolečka nebo jet támhle 1000 a 1000 zpátky a něco vidět, tak volím vždy tu druhou variantu.“ Hlavně musí věřit motorce.
Jinak pro začátečníky doporučuji Alpy v Rakousku. Jsou od Budějic 200 km a nádherný silnice. Například já jezdím pouze do výše svých finančních možností, ale s tím, že mám finanční rezervu. Dělá to zhruba 1000 – 1500 Kč na den a raději spávám jen tak na divoko v lesích, což pro někoho nemusí být to pravé dobrodružství.
A co pro pokročilé?
Já nevím. Já nejsem až tolik pokročilý, jsou mnohem zkušenější. Je to podle toho, co kdo chce a co očekává. Mně se třeba nelíbí západ, protože tam je draho a navíc jsi pořád v Evropě. Ale když jedeš od Maďarska, na východ, tak tam se to mění a je tam jiná „exotika“, jiná kultura nebo časový posun – je to o něčím jiným.
Co třeba nemáš rád?
Nesnáším, když si někdo ze zážitků z cest, nebo když ti, co předávají zkušenosti, udělají z toho živnost. Dělají přednášky, vyprávějí zážitky a chtějí za to šílený prachy, a to se mi nelíbí. Mě baví jezdit tak, jak jezdím. Já rád předám zkušenosti zadarmo všem, kdo si o to řekne.
Děkuji Tome za krásné povídání. Těch otázek a informací je na celou knihu. Přeji ti hodně zdárných kilometrů, nádherné zážitky a hlavně šťastné návraty. Jo, abych nezapomněl, hlavně a vždy kolama dolů.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za váš komentář