Po čase mi byla Betka málo, protože jsem chtěl něco silnějšího a rychlejšího. Začalo hledání po internetových bazarech a netrvalo dlouho a našel jednu, která mi padla do oka. Byla to Honda CBR 125R. Nádherná barva a ladný tvar této motorky mě uchvátil.
Betku jsem dal synovi k narozeninám a začal poznávat svůj nový stroj. Morka byla krásná, spolehlivá a konečně dosahovala rychlosti blížící se 100 km/h. Jenomže po prvotní euforii přišlo prozření. Chyba nebyla v motorce, chyba byla v mém výběru. Krása a sen se někdy bohužel nemusí ztotožňovat ke splnění jiných kritérií. Prostě jsem po čase zjistil, že je mi motorka malá. Ono při mé výšce 185 cm ani není divu. Motorka je spíše pro lidi menšího vzrůstu.
Jezdil jsem, jak to jen počasí dovolovalo. Krátké vyjížďky střídaly dlouhé a čím dál víc bylo jisté, že tudy moje cesta nepovede. Po delších jízdách mě vždycky bolelo celé tělo, hlavně záda a ruce. Celou váhu jsem vlastně držel na rukách, které se během jízdy odkrvovali a nešlo najít příjemnější polohu, aby se tomu dalo zabránit. Celkový způsob sedu na tak malé motorce vypadal spíše legračně.
S Hondou CBR 125R, které jsem nestačil ani dát jméno, jsem strávil pouze půl roku. Od října 2014 do dubna 2015. Den před svými narozeninami, šla z domu a paradoxně do stejného města, odkud byla dovezena - Bučovice.
Byla krásná, spolehlivá, dokázala naučit i odpouštět začátečnické chyby. Rád na ni vzpomínám a věřím, že se dostala do dobrých rukou, které ji udrží nadále v provozu.
- ALADAR -
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za váš komentář