Krátce po prodeji Hondy CBR 125R přijel na návštěvu, jeden z mých motorkářských kamarádů -"Nio". Přijel na motorce Yamaha TDM 3VD, která se zdála být obrovská. S odstupem času musím konstatovat, že všechny motorky oproti maličké Hondě, jsou obrovské.
Tehdy mi Nio doporučil, abych se díval po podobném stroji, protože na moji postavu a váhu to chce opravdu něco většího a silnějšího. Znovu tedy začalo hledání na internetu. Říkám si: "ještě že ten internet existuje". Hledání skončilo úspěchem, našel jsem motorku, která ve mně vyvolala takové to vnitřní: "wau!" Byla to Yamaha TDM 850 4TX
Motorka byla dovezena z Itálie a stal jsem se tak hned po Italovi jejím novým majitelem. Než se mi vyřídily všechny náležitosti v rámci přepisu, byl času no to, abych ji trochu vyšperkoval. První úpravou prošlo sedadlo. Přešitím dostalo modernější vzhled a pohodlnější posed. Dokonce zbylo místo pro vyšití mé přezdívky.
Nastala chvíle pro první vyjížďku. Těšil jsem se jako malé dítě. První cesta mířila na Drahany, abych mohl prověřit, jak se motorka chová v zatáčkách a jízdou do kopce. Ohromila mě síla, rychlost a ladnost s jakou motorka zdolávala veškeré mé zkoušky. Pouze v terénu jsem měl co dělat, ale to bylo způsobeno mojí nezkušeností. Také silniční pneumatiky na šotolině dost klouzaly. Přesto všechno byly mé pocity úžasné.
Postupem času jsem podnikal krátké i delší vyjížďky, abych se s motorkou sžil. Při jedné takové vyjížďce, do Karlovy Studánky, začalo pršet. Schoval jsem se do místní restaurace a čekal, až se to přežene. Jakmile přestalo pršet, usedl jsem na motorku a vydal se na cestu zpět. V jedné zatáčce se sesunulo z podmáčeného břehu bláto a já na to najel. Už nevím, jestli jsem instinktivně zmáčkl přední brzdu nebo mi prostě podjelo kolo, najednou jsem se válel na zemi. Po chvíli zamnou zastavila dodávka a řidič mi ochotně pomohl postavit motorku na kola.
Ačkoli motorka neměla padací rámy, škody byly zanedbatelné. Zničený pravý blástr, ohnutá brzdová páčka, lehce poškrábaný plast (tzv. prso) a poškrábaný výfuk. To já jsem dopadl rozhodně hůř: potrhané oblečený, černý nehet palce levé ruky (samozřejmě později slezl) naražený loket pravé ruky (do lokte se nahrnula krev, kterou mi museli nadvakrát odsát cca 2 dl), roztrhaná pravá rukavice a nadvakrát zlomená malíková hrana. Nesmím zapomenout na zničenou přílbu.
Přílba (LS2) mi možná zachránila život. Když jsem motorku odvezl na nedaleké odstavné parkoviště, začalo mi docházet, co se stalo. Jenomže ne naráz, ale postupně. Sice jsem věděl kdo jsem, ale v tu chvíli jsem nevěděl co tam dělám, odkud a kam jedu a kde se vůbec nacházím. Trvalo několik minut, než se mi paměť vrátila.
Během roku se všechny mé bolístky zahojili a motorka dostala nové díly. Navíc jsem ji vybavil padacím rámem a textilními brašnami. Byla připravená na pořádné cestování a já na nové zážitky s ní.
S kamarádem Švédem, se kterým si říkáme bratři, jsme naplánovali a uskutečnili vyjížďku. Nazvali ji expedicí kolem hranic české republiky. Byla to 2145 km dlouhá cesta, vedoucí v těsné blízkosti státní hranice. Díky této expedice, se mi vrátila jistota, kterou jsem ztratil po pádu v Jeseníkách.
Na podzim téhož roku (2016), se během podzimního srazu TDM fóra uskutečnil zajímavý pokus. V Pelhřimově, městě rekordů, jsme se pokusili o vytvoření Českého rekordu: Nejvíce motocyklů Yamaha TDM na jednom místě. V počtu 208 motocyklů jsme dokonce vytvořili světový rekord a pokořili tak italský rekord z roku 2003 o dvě motorky.
Každý z účastníků dostal certifikát od Agentury Dobrý den, která garantuje, že rekord opravdu vznikl. Rekord nám pomohli vytvořit i nadšenci a milovníci stejného stroje ze Slovenska a dalekého Bulharska. Tehdy jsme výpravu z Bulharska vzali pod svá křídla a oni nás na oplátku pozvali do Bulharska, na oslavu osmého výročí založení jejich TDM klubu. Tím byl plán na přípravu další expedice zpečetěn.
Během následujících zimních měsíců, jsem se soustředil na vybavování a plánování cesty do Bulharska. Cestu jsme měli sice podniknout s přáteli z TDM föra, ale my s "bráchou" si ji chtěli udělat po svém. Cestopis o této cestě zveřejním později. Tady pouze prozradím, že byla úspěšná a během ní jsme navštívili Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Srbsko.
Rok 2017 byl plodný nejen díky expedici do Bulharska, ale podařilo se mi uskutečnit také cestu na Ukrajinu. Tato cesta byla absolvována s novým kamarádem Petrem, který tam byl už několikrát a mohl mě tak provést místy, které bych těžko hledal. I tuto cestu mám zdokumentovanou a cestopis zveřejním později.
Expedice na Ukrajinu, byla poslední dlouhá cesta na tomto úžasném stroji. Pak jsem ji začal připravovat k prodeji, protože touha splnit si sen byla silnější. Můj sen byl: Koupit úplně novou motorku - nástupce TDM 900. Ale o tom až v jiném článku.
- ALADAR-
Motorka byla dovezena z Itálie a stal jsem se tak hned po Italovi jejím novým majitelem. Než se mi vyřídily všechny náležitosti v rámci přepisu, byl času no to, abych ji trochu vyšperkoval. První úpravou prošlo sedadlo. Přešitím dostalo modernější vzhled a pohodlnější posed. Dokonce zbylo místo pro vyšití mé přezdívky.
Nastala chvíle pro první vyjížďku. Těšil jsem se jako malé dítě. První cesta mířila na Drahany, abych mohl prověřit, jak se motorka chová v zatáčkách a jízdou do kopce. Ohromila mě síla, rychlost a ladnost s jakou motorka zdolávala veškeré mé zkoušky. Pouze v terénu jsem měl co dělat, ale to bylo způsobeno mojí nezkušeností. Také silniční pneumatiky na šotolině dost klouzaly. Přesto všechno byly mé pocity úžasné.
Ačkoli motorka neměla padací rámy, škody byly zanedbatelné. Zničený pravý blástr, ohnutá brzdová páčka, lehce poškrábaný plast (tzv. prso) a poškrábaný výfuk. To já jsem dopadl rozhodně hůř: potrhané oblečený, černý nehet palce levé ruky (samozřejmě později slezl) naražený loket pravé ruky (do lokte se nahrnula krev, kterou mi museli nadvakrát odsát cca 2 dl), roztrhaná pravá rukavice a nadvakrát zlomená malíková hrana. Nesmím zapomenout na zničenou přílbu.
Přílba (LS2) mi možná zachránila život. Když jsem motorku odvezl na nedaleké odstavné parkoviště, začalo mi docházet, co se stalo. Jenomže ne naráz, ale postupně. Sice jsem věděl kdo jsem, ale v tu chvíli jsem nevěděl co tam dělám, odkud a kam jedu a kde se vůbec nacházím. Trvalo několik minut, než se mi paměť vrátila.
Během roku se všechny mé bolístky zahojili a motorka dostala nové díly. Navíc jsem ji vybavil padacím rámem a textilními brašnami. Byla připravená na pořádné cestování a já na nové zážitky s ní.
S kamarádem Švédem, se kterým si říkáme bratři, jsme naplánovali a uskutečnili vyjížďku. Nazvali ji expedicí kolem hranic české republiky. Byla to 2145 km dlouhá cesta, vedoucí v těsné blízkosti státní hranice. Díky této expedice, se mi vrátila jistota, kterou jsem ztratil po pádu v Jeseníkách.
Na podzim téhož roku (2016), se během podzimního srazu TDM fóra uskutečnil zajímavý pokus. V Pelhřimově, městě rekordů, jsme se pokusili o vytvoření Českého rekordu: Nejvíce motocyklů Yamaha TDM na jednom místě. V počtu 208 motocyklů jsme dokonce vytvořili světový rekord a pokořili tak italský rekord z roku 2003 o dvě motorky.
Během následujících zimních měsíců, jsem se soustředil na vybavování a plánování cesty do Bulharska. Cestu jsme měli sice podniknout s přáteli z TDM föra, ale my s "bráchou" si ji chtěli udělat po svém. Cestopis o této cestě zveřejním později. Tady pouze prozradím, že byla úspěšná a během ní jsme navštívili Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Srbsko.
Rok 2017 byl plodný nejen díky expedici do Bulharska, ale podařilo se mi uskutečnit také cestu na Ukrajinu. Tato cesta byla absolvována s novým kamarádem Petrem, který tam byl už několikrát a mohl mě tak provést místy, které bych těžko hledal. I tuto cestu mám zdokumentovanou a cestopis zveřejním později.
Expedice na Ukrajinu, byla poslední dlouhá cesta na tomto úžasném stroji. Pak jsem ji začal připravovat k prodeji, protože touha splnit si sen byla silnější. Můj sen byl: Koupit úplně novou motorku - nástupce TDM 900. Ale o tom až v jiném článku.
- ALADAR-
Super články Aladare. Kam plánuješ vyject letos ? Kvůli tobě jsem si koupil také TDM 850 :D Zatím přeju hodně zdaru
OdpovědětVymazatDěkuji za pochvalu. Ta motorka je prostě úžasná i když už mám jinou, ale stále na ní nedám dopustit. I tobě přeji hodně kilometrů a šťastných návratů domů. Omlouvám se, že odpovídám později než jsem chtěl. S tím blogem se stále učím. Letos ještě nevím, kam vyjedeme díky všem těm opatřením, ale určitě to budu publikovat na FB. Můžeš se mrknout, pokud ještě nesleduješ, moji stránku na FB, kde dávám jak fotky, tak krátké šoty z mých cest, a to každé úterý a pátek v 18 hod.
Vymazathttps://www.facebook.com/aladarnacestach/