Motoklub Berani Grygov

Nedaleko Olomouce se nachází obec Grygov. Je to nevelká obec s necelými 1500 obyvateli. Obec jako taková se nezdá ničím výjimečná, ale určitou raritu přeci jen má - Motoklub Berani. Ač drsní názvem zdají se, ačkoli určitá podobnost by tu byla, jsou to obyčejní chlapi se srdcem nejen pro motorky, ale i pro zájem a pořádání kulturních akcí pro spoluobčany. Tato reportáž není o vyjížďkách, srazech či jiných radovánkách ohledně silných motorek, je to obraz normálního života klubu a jejich členů. 

 Jak vznikl název Berani a proč?

V Grygově, v areálu družstva v ohradě, býval vždycky nějaký beran. Jako normálně živý beran s krásnýma rohama. Dlouho jsme přemýšleli, jaké mu dáme jméno a pak nás napadlo, že by se mohl takto jmenovat náš motoklub, který jsme založili - Berani. Takže ten beran nakonec dal jméno nám. Ihned jsme začali vymýšlet znak - hlava berana olemovaná pneumatikou a název obce, aby bylo jasné, odkud pocházíme. Tak to vlastně vzniklo. Takže máme klub a znak na který jsme náležitě hrdi.    

 Kdy motoklub jako takový vznikl a kolik bylo zakládajících členů?

Motoklub vznikl v zimě roku 2007 a zakládajících členů bylo šest. Prostě parta nadšenců do motorek, která se dala dohromady. Jenže jak už to bývá, po nějaké době to přestalo fungovat díky rozdílným názorům ohledně fungování klubu. Některým členům se nelíbilo, že bychom všichni měli do klubu něco investovat. Docházelo k hádkám a nakonec k rozpadu. Klub ale naštěstí nezanikl úplně a po chvilce se začal opět rozrůstat. Tentokrát podle jasnějších pravidel a vizí.

 Ale nyní fungujete spíše jako občanské sdružení, ne?

Je pravda, že v roce 2012 jsme klub zaregistrovali jako občanské sdružení, ale to má úplně jiný význam. V každém případě na prvním místě jsme motorkáři, kteří rádi jezdí. Je tu ale i druhá věc, a to, že rádi děláme něco pro obec, především zábavu pro lidi.

 K akcím se ještě vrátím. Máte i výroční zprávy o fungování klubu?

Co se administrativy týká, tak ano. Máme všechny potřebné věci, které jsou nutností pro občanské sdružení. Máme vedení, pokladnu, výroční schůze, ale mimo tuto nejnutnější administrativu členové ani nepoznají, že v nějakém sdružení figurují. Předseda veškeré právní úkony dělá sám a jen v nejnutnějších případech, což je někdy opravdu potřeba, pustí informace mezi členy. A co se týká výročních zpráv, tak ty samozřejmě máme. Zakládáme si je pouze pro své potřeby, nezveřejňujeme je. Myslíme si, že zveřejňování zpráv není potřeba a co se za ten rok dělo si rozebereme na schůzi na konci roku sami mezi sebou.

Kolik mají Berani k dnešnímu dni členů?

V současné době máme celkem  dvanáct stálých členů a čtyři takzvané "čekatele".

Když někdo chce k vám do klubu, máte nějaká pravidla pro jeho přijetí?

Víš, po zkušenostech to byla nutnost. Dřív jsme brali kdekoho jenom proto, že s námi jezdil, ale když mělo dojít na nějakou akci kde musel přiložit ruce k dílu, museli jsme ho přemlouvat, aby se vůbec zapojil do práce. Taky se nám stalo, že přišel jeden, chvilku s námi jezdil a pak z ničeho nic odešel a nikomu nic neřekl. Co si pak o tom máš myslet? Jak už jsme řekli, je to sice o ježdění, ale taky o akce pro lidi v obci. Takže pravidla musela přijít, aby se tohle už nestávalo.

A jak je to s těmi čekateli?

Dáváme jim takovou lhůtu. Během určitého času si je „proklepneme“ a až si to nějakým způsobem zaslouží, budou přijati mezi Berany. Záleží na každém jednotlivci. Prostě jestli chceš k nám, musíš proto něco udělat.

Vy mě napínáte, tak co proto musí udělat?

Není to nic, na co by obyčejný člověk nestačil. Stačí přiložit aktivně ruce k dílu. Lhůta pro čekatele je jeden rok. Čekatel není ničím omezován a po celou dobu této lhůty je brán jako normální člen klubu. Jezdí s námi na vyjížďky, podílí se na všech akcích, které organizujeme, a zároveň je sledován, jak se k tomu všemu staví. On sám musí chtít se k nám přidat a taky musí pochopit, že všichni táhneme tu pomyslnou káru společně a hlavně stejným směrem. No a pak u příležitosti konání výroční schůze na konci roku, uděláme souhrn aktivit dotyčného s prohlášením, zda se stává právoplatným členem Beranů či ne. Ještě trochu ladíme přijímací ceremoniál, aby to bylo opravdu slavnostní.

Je pro vás důležitý typ motorky čekatele?

Ne! Členství není podmíněno v žádném případě typem motorky. Pokud člověk jezdí rád a má na čem jezdit, není typ motorky důležitý.

A jaký typ motorek u vás v klubu převažuje?

Hele, my preferujeme pohodovou jízdu, vnímání okolí a taky si při té jízdě vyčistit hlavu a ne se pořád za něčím hnát. Je to sice jedno jak už jsme řekli, ale převažuje tu chopper v každém případě.

 Jaký je věkový průměr Beranů?

Věkový průměr? Asi tak. Věk Beranů se pohybuje v rozmezí 25 – 40 let. Takže průměr je kolem 30-ti let. Jenže tu máme jednoho čekatele, kterému je 60 a když bude přijat, tak se nám ten průměr pěkně zvedne (smích)

V televizi a vůbec ve filmech prezentují motokluby jako potetované gangstery, kteří žijí zhýralým životem plné volnosti na hraně zákona, jak to je u vás?

To vůbec není pravda. My nikoho nenutíme do žádného tetování ani nějaké extravagance. Nejsme žádný gang, to ani náhodou. Jsme parta slušných a obyčejných lidí. Každý z nás má práci, rodinu a společným koníčkem jsou motorky, čímž se asi od ostatních lišíme. Nic víc, nic míň.

Na co se tedy zaměřujete?

Náš motoklub se zaměřuje především na propagaci sebe, jako Beranů a obce Grygov. Právě proto máme v logu nebo znaku, název obce. Na tomto základě vytváříme propagační materiál v podobě vlaječek, mikin, triček, nášivek a podobných věcí. Všechny tyto věci slouží k tomu, abychom byli rozeznatelní od ostatních a naopak, aby všichni věděli, odkud přijíždíme. Máme i svůj vlastní pozdrav v podobě klasického zalomení palce a navíc pěstí proti pěsti se „trkneme“, jako když jdou proti sobě hlavy beranů.   

 Podle toho, co jsem o vás četl, jste známí i v zahraničí, s kým spolupracujete?

Každý rok jezdíme do Slovinska, kde úzce spolupracujeme s velkým motoklubem z Mariboru. Říkají si Road Kings Slovenia. Jezdíme společně po širokém okolí a navštěvujeme i jiné Slovinské motokluby. Ti kluci jsou ve Slovinsku velmi populární a vážení.

Vrátím se však „domů“ a nedá mi to, abych se nezeptal na Otevřený dopis, který máte na svých stránkách. Znamená to, že máte problémy s vedením obce?

Nedá se říct, že bychom měli problémy. Spíše jde o to, abychom byli respektováni zastupitelstvem. Ještě donedávna jsme byli přehlížení i přes to, že pro občany obce a vůbec širokou veřejnost pořádáme různé akce. Na internetových stránkách obce byly uvedeny zájmové kroužky, ale o motoklubu několik let ani zmínka, a to jsme dopisem kritizovali. V dnešní době už na obecních stránkách figurujeme. Dokonce jsme dostali i malou dotaci. Myslíme si, že postupně nalezneme společnou řeč, jen musíme být oboustranně trpěliví.

Když pořádáte akce pro lidi, je vám zastupitelství obce nápomocno?

Díky tomu, že máme status občanského sdružení, máme trochu výhodu. Obecní vyhláškou je dané, že nám obec musí bezplatně poskytnout sokolovnu, kde pořádáme plesy a také dětská odpoledne, takže toho využíváme.

Konečně tedy položím otázku, jaké to veřejné akce vlastně pořádáte?

Stěžejní akce v průběhu roku jsou sraz motorkářů, ples a dětský den. Obrovsky pozitivní ohlas měl poslední ples, kterého se zúčastnilo na 200 lidí. Někdo si možná řekne, že to není moc, ale je třeba brát v úvahu, že nejsme až tak velká obec.  

Dětský den jste pořádali v únoru, to mi připadá vtipné. Má to nějaký hlubší smysl?

Ano, to je pravda, Dětský den jsme dělali v únoru. Dříve jsme pořádali Dětský den v červnu, aby se to spojilo se svátkem Dne dětí, ale my se chtěli opět nějak odlišit. Ne jako rebelové, spíše v tom dobrém slova smyslu. Když si to vezmeš z jiného pohledu, co ty děcka dělají v zimě? V posledních letech není ani sníh, a tak sedí doma u počítače nebo televize a nudí se. Je to takové hluché období, které jsme prostě chtěli využít. Takže jsme uspořádali pro děti zábavu, která je bavila, rodiče to bavilo taky a my z toho měli obrovskou radost, že se to podařilo. Dokonce se grilovaly makrely, prostě super zábava.

Na vašem webu máte označeny akce veřejné a neveřejné, co to pro obyčejného smrtelníka znamená?

Akcí veřejných se může zúčastnit široká veřejnost. Buď se přihlásí, nebo se prostě přidá. Jedna taková akce, mimo vyjížděk na motorkách, byla s názvem „Daruj krev“. Tu vymyslel náš člen a dlouholetý dárce krve Radek Navrátil. Domluvil termín ve FN Olomouc a pak jsme tomu udělali propagaci. Nejenže to vyselo na našich stránkách, ale udělali se i letáky, které se objevily na různých místech a vybízely lidi, aby se přidali pro dobrou věc. Kdo mohl darovat krev, ten ji daroval a kdo nemohl, přijel za námi do nemocnice, aby byl alespoň u toho. Takže to nebylo jen o darování krve, šlo i o zábavu a legrace rozhodně byla. Tak jsme se rozhodli, že v tom budeme pokračovat a v září uspořádáme druhý ročník. 

A ty neveřejné?

Neveřejné akce jsou pouze záležitostí klubu. Prostě si chceme jeden druhého užít. Jasně, řekneš si, "vždyť jsou pořád spolu", ale není tomu tak. Na všech těch akcích pro veřejnost máme stanoveno, kdo a co bude dělat, ale nemáme čas si jen tak kamarádsky pokecat. Takže se občas sebereme a vyrazíme nedaleko Olomouce na jeden takový tábor, kde strávíme třeba víkend. Tam si dovezeme jídlo, pití a společně se bavíme. Hlavně je tam klid a my do toho klidu děláme trochu kravál (smích)

V poslední době je trend mít nad něčím nebo někým patronát, jak je to u vás?

My si s touto myšlenkou pohrávali, ale prozatím je to ve fázi diskuse. Můžeme nastínit, že se řeč točí kolem dětských domovů, ale momentálně na to nemáme prostředky nebo nemáme upřesněné jak a co zrealizovat. Tím nechceme říct, že to zavrhujeme, to ne, ale až bude více času, musíme to probrat detailně. Přeci jen takový patronát je obrovský závazek.

Máte klubovnu nebo prostory, kde se scházíte?

V době, kdy Berani vznikali, tu byla taková místnost, co by se dala nazvat klubovnou. Byla to místnost udělaná z prasečáku a tehdy jsme se tam scházeli každý čtvrtek. Drtivá většina členů byla z Grygova, tak to nebyl žádný problém. Bohužel dnes je doba zcela jiná a nepřející, takže momentálně žádnou takovou místnost nemáme. Do nedávna jsme se scházeli u jednoho člena doma, ale už to nejde, protože má bydlení v rekonstrukci a taky se rozrůstáme, takže se tam už ani nevlezeme (smích).

Na závěr názor Aladara

Tito kluci, jak je z reportáže patrné, se snaží především o zábavu určenou pro lidi. Obětují tomu svůj volný čas, protože je to prostě baví. Nejsou to žádní namachrovaní týpci ani feťáci, ale obyčejní lidé, kteří mají rádi kulturní život a chtějí se o něj podělit se všemi ostatními. Jediný rozdíl, kterým se liší, je pouze v tom, že jezdí na motorkách. Proto si také založili svůj klub. Teď ale upřímně a k věci: která obec se může pyšnit takovou propagací a kulturou, jakou tito kluci dělají? Je třeba se trochu zamyslet nad tím, proč to vlastně dělají a je třeba, aby si to uvědomili a zamysleli se hlavně ti, kterých se to týká. Je to motoklub a přitom dělají první poslední pro blaho obce a její občany. Zaslouží si úctu i respekt a zastupitelé by si je měli hýčkat. A když už jim nechtějí v těchto činnostech pomáhat, tak by jim alespoň neměli házet klacky pod nohy.

Berani, přeji vám, aby veškeré akce, které pořádáte, měli co nejpozitivnější ohlasy a velkou účast z nejširšího okolí. Snad brzy najdete prostory, kde se budete moci scházet a kde budete moci plánovat další zábavu pro širokou veřejnost, jak to máte rádi. Ono zázemí je důležité nejen pro rodinný život, ale i pro dobré fungování jakéhokoliv spolku či klubu. Těším se, až sám budu moci alespoň nějakou vaši akci navštívit a podělit se pak o získané zkušenosti s ostatními.

A protože jste motorkáři, tak mnoho šťastných návratů z cest kolama dolů.

 -  ALADAR -