Bajkerka, která se stále hledá

Po dlouhé době jsem se rozhodl napsat další rozhovor s motorkářem, respektive s motorkářkou. Jedná se o mladou sympatickou holku z Moravy, která miluje rychlou jízdu na motorce a svojí vášeň vybíjí na silnicích v Buchlovských zatáčkách, kde ji můžete potkat skoro každý víkend od jara do podzimu. Byla ochotna mi odpovědět na několik otázek, a tak se s ní můžete seznámit i vy. Jmenuje se Barbora Pravdová

Kdy nebo jak jsi zjistila, že chceš být motorkářka?

Nooo, to bylo díky mému kamarádovi, který jezdil na cesťáku a mně se to moc líbilo. Pak jsem taky poznala kluky, co jezdí na supersportech. Začala jsem dělat autoškolu a dál už to šlo tak nějak samo. (smích)

Abychom začali popořádku, jak ti šla autoškola?

Autoškolu jsem dělala v Prostějově u pana Kočího. Byl to nejlepší instruktor, jakého jsem si mohla přát. Musím mu poděkovat za obrovskou trpělivost, kterou semnou musel mít, protože jsem s tím dost bojovala. Nešli mi hlavně osmičky, kdy jsem musela kroužit mezi patníky a taky jsem během tohoto manévru i několikrát spadla. Prostě mi to vůbec nešlo.

Hodně lidí má problémy právě s osmičkami, a tak se snaží to s někým na odlehlém místě procvičovat, patříš mezi ně i Ty?

Asi měsíc před závěrečnými zkouškami jsem koupila stejnou motorku, jakou měli v autoškole (Honda CBF 600N), a začala s intenzivním tréninkem za každého počasí. Tehdy mi tu motorku přivezl kamarád David až z Jablonce. Byl tak obětavý, že jel ve 4°C po vlastní ose celých 280km jen proto, abych měla na čem trénovat. Pomáhali mi však i další kamarádi a někdy mi jich bylo opravdu líto, když v dešti sledovali na letišti, jak trénuji osmičky. Bojovala jsem do poslední chvíle a nakonec zkoušky zvládla napoprvé.

Tak už vím, jakou jsi měla první motorku, a jaká následovala dál?

Moje úplně první, byla Kawasaki NINJA 250R, ale na ní jsem vůbec nejezdila. V té době se mi na motorce zabil kamarád, já to psychicky neunesla, a tak šla z domu. Až když jsem začala dělat autoškolu, tak přišla ta CBFka, na které jsem jezdila ještě donedávna. Byla to skvělá motorka. Podržela mě v různých krizových situacích a byli jsme tak sehraní, že i kluci kolikrát koukali, co spolu dokážeme. Dnes mám Hondu VFR 800. Je to pohodlná mašina a musím říct, že mi sedí. Mám dobré kamarády, kteří mi věří, a čas od času mi některý tu svoji motorku půjčí. Měla jsem tak možnost se svézt třeba na Banditovi 1250. Celkem jsem si to užívala, skvělej posed, díky laďáku skvělej zvuk, síla…prostě paráda.

Na tvém FB profilu jsem viděl, že jezdíš i na krosce, ta byla tvoje?

Joo, to jsem jen zkoušela. (smích) Kamarád mi ji půjčil a musím říct, že mě to dost chytlo. Sice to byla jízda jen na polích, ale bavilo mě to. Člověk pořád zkouší a stále se hledá.

Takže ještě pořád necítíš, že bys v tom, co chceš jezdit, měla jasno?

Na krosce se mi líbí především volnost. Nikde žádná auta, člověk nemusí hledět doleva ani doprava, nemusí být tolik ve střehu,…. je to prostě jiný. Moc se mi to líbilo, to určitě, ale člověk by potřeboval alespoň milion, aby si ty motorky mohl naskládat do garáže a vybrat si tu, na jaký styl jízdy má momentálně náladu. Takže mojí láskou se stala nejen silnice, ale už i motokros potažmo enduro styl. Je pravda, že když jsem prodávala tu CBFku, hodně jsem váhala, jestli si nemám koupit nějakou tu krosku.

No, ale to by pak Buchláky moc nebyly….

Ale joo. Buchláky se dají jezdit i na KTMce (smích)

Pořád mluvíš o Buchlákách, mají pro tebe nějaký zvláštní význam?

Na Buchláky jezdím nejvíc, to je pravda. Ty kopce jsou moje srdcovka. Pokaždé, když někam chci jet, zahájím, anebo ukončím vyjížďku u Trampa. Jen pro vysvětlení, U Trampa, to je pro motorkáře hodně profláklý bistro u Buchlovic. Je to nedaleko odbočky na hrad Buchlov. Vždycky, se tam zastavím a bezpečné vím, že tam někoho známého najdu. Jinak mám ráda jižní Moravu a okolí.

Takže jezdíš převážně po ČR?

Jezdím jenom po ČR, do zahraničí zatím ne. Sice jsme si jednou s partou motorkářů domluvili výlet do Polska, ale díky počasí to nevyšlo. Musíme to nechat na příště.

Abych se vrátil k Buchlákům, co Tě tam tak táhne?

Víš, díky tomu bistru co tam je, jsem poznala úžasný lidi. Mám to místo hodně ráda a mám odtud plno krásných vzpomínek. Také se mi tu zabil jeden hodně blízký kamarád. Takže vždycky, když tam jedu, tak se zastavím i za ním, na to tragické místo.

Kdy se to stalo?

Bylo to v roce 2014. Každý rok, vždycky v květnu, pořádám vyjížďku, jako vzpomínku na něj. Musím říct, že účast bývá hodně velká a navíc se jí účastní i jeho tatínek, se kterým se navzájem podporujeme. Stala se z toho taková tradice. Vyjížďku zahájíme u Trampa, pak pokračujeme přes Buchláky na Kyjov a zase zpátky.

A co jiné akce?

Tak třeba jsem se jednou zúčastnila motorkářského srazu v Čekyni. Byl to nejlepší sraz, co jsem kdy zažila. Škoda, že se konal poslední ročník, určitě bych tam jela znovu. (Odmlka) Tak a teď jsem na vážkách, kam vlastně budu jezdit? (smích)

Dále jsme s naší motoskupinou pořádáme společný víkend ve westernovém městečku, což bývá velká paráda, a za necelý měsíc jedeme do Osvětiman, na to se moc těším. S organizováním takových akcí jsou trochu problémy a bere to čas, ale jsem stále mezi lidmi a stále se něco děje.

Zmínila si „motoskupinu“, co mi o ní prozradíš?

Noo, máme svoji „tajnou“ facebookovou stránku, která je pouze pro uzavřenou skupinu lidí. Tam se vždy domlouváme, kdy a kam pojedeme, nebo co vůbec podnikneme. Jinak se scházíme celkem pravidelně. Jednou z pravidelných akcí je ukončení sezóny, kterou zapijeme v Kolibě.

Takže vy nezavíráte sezónu vyjížďkou?

Ne! Sedneme si do hospody a zapijeme ji. (smích) Je u toho velká legrace a zábava.  Důležité je, se sejít. Někdy si taky naplánujeme grilovačku, tak se jede na hostinu. Nebo se slaví narozeniny, například letos jsem uspořádala oslavu mých narozenin a sešlo se mi na zahradě asi 30 lidí. (smích) Hodně jich přijelo na motorce, takže to tu vypadalo jako na parkovišti (smích)

Jezdíváš někdy i sama nebo vždycky s kamarády?

Když jsem měla CBF, jezdívala jsem i sama, ale teď si uvědomuji, že jsem nakonec stejně skončila u Trampa (smích). Myslím si o sobě, že jsem typ člověka, co je hodně akční a chce se bavit, naopak nejsem ten typ motorkáře, co sedne na motorku a jede třeba na Slovensko, to opravdu ne.

Co tak třeba oblíbená a tradiční Vánoční vyjížďka v Prostějově?

V loňském roce jsem byla na Vánoční vyjížďce a bylo to prima. Opravdu se mi to líbilo, přesto letošní ročník nepojedu. Není to proto, že by byla zima, ale myslím si, že to není fér vůči mému synovi. Celý rok můžu jezdit na motorce, jak se mi zlíbí, ale o Vánocích je třeba být doma v kruhu rodinném. Ono to totiž není „jen se projet“. Vždycky tam někoho potkáš, koho jsi třeba delší dobu neviděl, a tak toho využiješ a pokečáš s ním. Já se třeba vrátila z této vyjížďky až ve čtyři odpoledne a pak jsem si to vyčítala. Proto podobné akce vynechám a zůstanu raději s rodinou.

Když jsme se dostali k rodině, co na tvé vyjížďky říkají?

Tak z části mě podporují, ale z té větší části se o mě bojí. Vím, že to tátovi šrotuje v hlavě, aby se mi něco nestalo, ale také vím, že tam někde uvnitř je na mě pyšný. Bere to prostě jako můj koníček, kdy jsem mezi lidmi a nesedím jenom doma. Táta moc dobře ví, že mám kolem sebe skvělý kamarády a je úplně jedno, jestli to jsou motorkáři. Dokonce má mezi mými přáteli i své oblíbence, například Jiříka z Frýdku nebo Boba z Brna.

A co tvůj syn?

Ano, mám syna Karolka, tomu se taky moc líbí motorky. Musela jsem se smát, a na to nikdy nezapomenu, na jeho první krůčky. Jeho první krůčky byly kolem motorky, vidím to jako dnes. Byl pak celý zamazaný od oleje, jak kolem ní chodil a oťapkával ji těma malýma ručičkama. Dnes je do motorek tak zamilovaný, že místo pohádek raději sleduje v televizi moto GP. Taky jsme mu na jaře koupili jeho vlastní minikrosku.

Cože? A kde na ni jezdí?

Fakt, má svoji krosku. Je to taková ta benzínová minikroska z Číny s automatickou převodovkou. Máme docela velkou zahradu, ale děda má větší. Dokonce navrhoval, že Karolkovi budeme muset udělat krosovou dráhu, aby se pořádně mohl vyřádit. Jezdíváme i na letiště k Vrbátkám, aby se cítil jako na silnici.

A nemáš o něj strach?

Tak samozřejmě obava tam je, ale snažím se, aby jezdil co nejbezpečněji. Myslím si, že je dobré začít v útlém věku a nabrat co nejvíce zkušeností a dostat to takříkajíc pod kontrolu. Do doby než si udělá řidičák, bude už snad dostatečně vyblbnutý. Každopádně, dokud ho to bude bavit, budu jej v tomto plně podporovat. Jestli někdy uslyším, že už nechce nebo že ho to nebaví, nebudu ho určitě do ničeho nutit.

Jaké máš plány do budoucna?

Tak určitě bych se chtěla podívat na motorce někam do zahraničí, to mě hodně láká. Prostě dlouhá jízda, třeba do Chorvatska, a tam se projíždět po pobřeží a poznávat nová místa. Jelikož mám většinu kamarádů na supersportech, tak to moc nadějně nevidím a samotná tam určitě nepojedu. Jsou to lidi, co jezdí spíše okruhy nebo závody tzv. střelci. Ale plány mám a je jich hodně, nechám si je jako tajné přání, které se dříve nebo později musí vyplnit.

Babbsi, děkuji za milý rozhovor a snad se někdy potkáme třeba u Trampa v Buchlovských horách, když pojedu okolo. Určitě se tam zastavím. Přeji Ti hodně šťastných kilometrů a návratů kolama dolů a vlastně nejen Tobě, ale i Karolkovi.

-ALADAR-